Jmenuji se Zdeněk Koptík, narodil jsem se v únoru 1974. To bylo 5,5 roku po invazi ruských vojsk do Československa v srpnu 1968 a 15,75 roku před listopadovou revolucí v roce 1989. Naše generace se nazývá Husákovy děti, proto mě lepší fotka mojí maličkosti nenapadla.
Fotka je z první třídy, ale už za dva roky ve 3. třídě začnu číst Rudé právo a Mladou frontu. Od čtvrté třídy začínám chodit do jazykové školy učit se německy a sám po večerech se pustím do ruštiny pro samouky. Kupuji si každý týden v centru Plzně (východo)německý Neues Deutschland, ruskou Pravdu nebo Izvestiju. A potom se přidávají další ruské a (východo)německé tituly. Současně čtu české časopisy, které jsou ale většině případů obtížně k dostání, takže se naší rodině podaří domluvit si „desky“ v jedné trafice, na ostatní tituly se buď stojí pravidelné ranní fronty před otevřením trafiky (4.45h) nebo je kupuji náhodně v novinových stáncích. Připomínám, že tehdy se stály fronty skoro na všechno, tedy i na noviny a časopisy. Když jsem starší, chodím si front stoupnout sám nebo se v nich střídám s rodiči.
Stávám se pravidelným čtenářem místní knihovny, ale oddělení pro děti mám už prozkoumané, takže začnu navštěvovat sekce pro dospělé, oblíbím si knihy Vladimíra Párala. Postupně si. zařídím průkazku do dalších a větších knihoven – do městské knihovny a do knihovny ROH. jenom do Státní vědecké knihovny zatím nemohu a musím si ještě pár let počkat.
Ve čtvrtek občas stojím frontu na nové knihy, ale více vyhledávám antikvariáty, kde lze často sehnat podpultové tituly – pokud přijdu ve správný čas.
Na základní škole napíši dva články o návštěvě třídy v nějaké továrně a v ZOO a oba jsou vydány v deníku Pravda (deník západočeské KSČ).
Časopisy, noviny, knihy jsou můj svět a chci se stát novinářem – což se mi ale nepodaří (alespoň do věku 48 let, kdy píši tento článek).
Dalším obrovským koníčkem je mi – kromě televize, kde nic moc nevysílají kromě Vánoc a víkendových dopoledních hodin (sobota – Pionýrská vlaštovka, neděle – Studio Kamarád) – rozhlas. Díky poloze Plzně zjistím na druhém stupni základní školy, že lze chytat nejen západoněmecké televize (částečně rušené), ale i několik rádií. Můj oblíbený kanál je Bayern 3 a později Antenne Bayern. Rádia vydržím poslouchat dlouhé hodiny. S tátou lezeme na střechu domu a natáčíme anténu pro nejlepší příjem západním Němců. Jsou 80. léta a atmosféra ve společnosti je v tomto ohledu více uvolněná, takže se lidé nebojí „nepřátelská“ média přijímat a ani za jejich poslech se už nedávají žádné postihy.
Teď bych měl pokračovat, co se dělo v dalších letech, chronologicky po roce 1989, kdy mi bylo 15 let. Budu už stručnější, protože toho bylo tolik, že bych napsal tak dlouhý článek, že by jej nikde nevydržel dočíst do konce.
Můj zájem o tradiční média trvá a postupně se logicky rozšiřuje i o cizojazyčné noviny, časopisy, knihy, rádia a televize z dalších zemí. Německy a rusky mluvím velmi dobře, postupně začínám studovat angličtinu a španělštinu a tím se mi otevírá možnost porozumět nespočtu kvalitního mediálního obsahu doslova z celého světa. Tisková média jsou doplňována elektronickými, někdy bohužel úplně. Většina tradičních tuzemských titulů nepřežije devadesátá léta a stanou se sběratelskými kousky. Stávám se sběratelem a postupně si doplňuji sbírky ročníků tuzemských titulů z 60. – 80. let 20. století.
Revolučním obdobím jsou pro mě první dva roky na vysoké škole, tedy 1992 -1993, kdy se na akademické půdě začínám seznamovat s něčím neuvěřitelným, co se nazývá internet. každý volný večer chodíme s kamarády do počítačových učeben a začneme nad tím vynálezem. To ještě nikdo netuší, jakou budoucnost bude internet mít.
Po skončení vysoké školy dostávám od rodičů první foťák, je to Olympus na film, ale už digitál a má 4x zoom. A tento fotoaparát asi s největší pravděpodobností odstartoval moji lásku k focení. Focení se pro mě stalo novým životem a věnuji se mu trvale dodnes. Tento web je o médiích, tedy také o fotkách, ale více se focení věnuji na samostatném webu fotokoptik.cz, který plánuji vybudovat a výrazně doplnit obsahem, zatím (říjen 2022) se jedná o plány. Potřeboval bych více času starat se o několik webů a dávat na ně kvalitní obsah. Kvůli mému živnostenskému podnikání se pravidelně a nejvíce starám o můj hlavní profesní web zdenekkoptik.cz a související aktivity.
Zapomněl jsem zmínit sociální sítě. Dneska jim věnuji velmi omezené množství času. Facebook navštěvuji nepravidelně, příspěvky už delší dobu nepřidávám. Podobně aktivní jsem na Instagramu, ten navštěvuji více, ale roste na něm obsah videa, které začíná vytlačovat klasickou statickou fotografii, škoda. Více času chci trávit na Twitteru, který používám čistě pasivně. Nejvíce jsem aktivní na LinkedIn, který je hodně profesně orientovaný a dává velmi příležitostí autorům i čtenářům. Jedná se ale o velmi specifickou sociální síť, která není pro každého.
Mezi mé záliby se dostal WordPress a díky jeho pochopení a skvělým doplňkům postupně pronikám ke svému dětskému snu – být novinářem. Jiným novinářem, než jsem si tehdy vysnil. Cestovatelem, bloggerem, autorem webů, spisovatelem, fotografem, možná i video kameramanem. Organizátorem cestovatelských výprav i foto expedic.
Ještě jeden cíl v médiích mám. Chtěl bych si vytvořit vlastní podcast a začít jej pravidelně vysílat. Zatím nad tím stále přemýšlím a věřím, že přijde pravá chvíle a podcast bude na světě.
Tento web je moje platforma, která může integrovat všechny moje záliby a plány, o kterých jsem se výše zmínil.
Přeji si, aby byl web modernimedia.cz unikátní a úspěšný a dělal mně i mnoha lidem radost.